Myslím muže, ne mimozemšťany. Jako mimozemšťan si spíš připadám já. Já se totiž mužů bojím. A když ten strach přijde, je mi, jako bych byla znovu na začátku celé té cesty. Pak se i stává, že propadnu beznaději – že je to všechno zpátky a že nemám na to, abych tu cestu šla znova. Ale ve skutečnosti to tak nemůže být. Spíš to bude jen nějaká další zatáčka v tunelu, pro kterou chvíli nevidím světlo na konci. To, co jsem už ušla, se vymazat nedá. Sice mám ještě strach nebo úzkost z hodně věcí, ale už s tím umím líp pracovat.
číst dál